Navigace

Obsah

Hasičské a obecní muzeum Češnovice

Hasičské muzeum v Češnovicích (okres České Budějovice) vznikalo již v roce 2010, zásluhou Obecního úřadu Pištín. Slavnostně bylo otevřeno v květnu roku 2011, za přítomnosti mnoha obyvatel a místních krojovaných hasičů. Z významných hostů se tohoto slavnostního otevření zůčastnil starosta Obecního úřadu Pištín pan Jaroslav Havel, též senátor inženýr Tomáš Jirsa z Hluboké nad Vltavou, dále velitel hlubockého dobrovolného hasičského sboru Jiří Karvánek. Přítomna byla i řada hostů z okolních vesnic, stříhala se páska, byly přípitky a dary, prostě velká sláva.

Muzeum se nalézá v jedné velké místnosti v patře obecní budovy. Při vstupu do muzea každého zaujme panel s více jak 50-ti zalaminovanými barevnými obrazy nejrůznějších typů starých stříkaček, panel se táhne přes celou místnost. Jsou na něm stříkačky od nejstarších typů které ještě neměly vyřešené sání vody ze zdroje a proto se do jejich objemných kádí musela voda nalévat vědry. Tu musel zajistit řetězec lidí tak, že si podávali vědra z ruky do ruky od nejbližšího zdroje, kterým nejčastěji byla studna, kašna, potok, rybník a podobně. V muzeu je několik typů těchto starých plátěných hasičských věděr i několik tak zvaných tlumnic na násadě, kterými bylo možné utlumit (srozumitelněji uplácat) požár v zárodku. Na velmi staré období zde máme ještě několik památek, kupříkladu kovovou nádobu na trojnožce, ve které se vařilo před dvěma sty léty na otevřeném ohni, v dolní rozšířené části komína. To bylo v době, kdy většina stavení na vesnicích bývala roubená ze dřeva a poryta slaměnými došky, nebo dřevěnými šindely. Když na takovém otevřeném ohništi vzkypělo máslo či vyteklo sádlo, pak létaly z komínu planemy. Vanul-li vítr požár se zakrátko přenesl na řadu dalších stavení, takže někdy popelem lehla i celá vesnice, nebo vyhořela i větší část města. Takovým požárům se říkalo Boží oheň, dnes se používá termín „Řetězový požár“. Ale vraťme se ke stříkačkám. Nejstarší typ pracoval na principu dávno známého a osvědčeného důlního čerpadla. Tedy tak, že pohyb pístu uvádělo do pohybu několik mužů přes páku, přičemž píst vodu pouze vytlačoval. Nevýhodou takových prvních stříkaček bylo, že museli stát co nejblíže požáru, ale výhodou bylo že stačila pouze jedna až dvě hadice, které byly zhotoveny z plátna, ale kupříladu také i z hovězí kůže. Nebo tyto stříkačky byly i bez hadic a jejich otočná proudnice byla namontována přímo na takové stříkačce. Velká města vlastnila tento typ stříkaček již od 16. století. Z roku 1653 existuje mědirytina nočního požáru jižní strany českobudějovického náměstí, jejíž kopii v muzeu také máme. Znázorňuje jak k požárku spěchají zástupci místních řemeslnických cechů s háky, žebříky, vědry i sekerami. To byla v případě požáru klasická záležitost, neboť ve velkých městech měly na starosti požární ochranu řemeslnické cechy, které pro ten případ měly přesně určené hasební nářadí i práci. Přestože město České Budějovice v tomto období vlastnilo již 2 stříkačky, není zde zobrazena žádná, neboť musely být co neblíže u požáru. V 17. a 18. století vlastnili tyto primitivní stříkačky a k nim vycvičenou chasu většinou všechny panské dvory, zámky, města i některé větší vesnice.

Od 18. století se výrobou tohoto typu stříkaček na Českobudějovicku zabývala známá zvonařská firma Perner. Jejich výrobou se tato firma zabývala i ve století následujícím, devatenáctém, kdy byl starý typ stříkaček překonán a tak byly žádány stříkačky pokročilého typu, které pomocí savic a pístů byly schopné vodu ze zdroje nasávat a vytlačovat do hadic. Jejich výhodou bylo, že mohli stát u zdroje vody, tedy u studny, vodní nádrže i rybníku, avšak o to muselo být delší vedení z hadic. Těmto stříkačkám se říkalo potahové, ruční, kyvadlové, čtyřkolové i jinak. V druhé polovině 19. století byly největšími odběrateli nového typu stříkaček hlavně dobrovolné hasičské sbory. Tyto první dobrovolné hasičské sbory v Čechách vznikly po roce 1854 s německým i českým velením. V okrese České Budějovice vznikly první dobrovolné hasičské sbory až v roce 1874, téměř současně v Nových Hradech, Českých Budějovicích a Týně nad Vltavou. Ručních čtyřkolových stříkaček byla celá řada typů, takže dnes to budí dojem ,že jejich výrobců muselo být hodně. Ale nebylo jich tolik, významé byly čtyři firmy z nichž 2 byly české a 2 německé, ale rozmanitotost typů stříkaček závisela od požadavku zákazníka. Kupříkladu si města nechala zhotovot stříkačky větších rozměrů, tudíž těžké, ale i výkonnější, které musel táhnout nejméně jeden pár koní. Pro vesnice, panské dvory a podobně, stačily stříkačky lehké konstrukce a pro továrny a panské dvory stačily stříkačky dvoukolové uzpůsobené tak, že je na krátkou vzdálenost dokázali přepravit lidé. Pro potřebu zasáhnout i v zimě v době kdy leželo hodně sněhu, byly některé stříkačky montovány na sáně. I takové vyobrazení stříkačky v češnovickém hasičském muzeu je. Těsně před rokem 1900 se začaly vyrábět stříkačky, jejichž mechanismus byl poháněn párou, lidově parovky. Byly nejen velice těžké, ali i finančně nákladné, za to nebývale výkonné. V českobudějovickém okrese je vlastnila pouze města Nové Hrady a České Budějovice.

Obrovský převrat v konstrukčním pojetí stříkaček přinesl vynález spalovacích motorů. Od dvacátých let dvacátého století montovala hlavně firma Štěpánek na ruční stříkačky pomocný benzinový motor. Motor pracoval s písty na místo namáhavé lidské práce. Takto přestavěné stříkačky vlastnily zde v blízkém okolí hasičské sbory Plástovice, Zliv i další.

Zásadní a největší pokrok ve vývoji stříkaček přinesla odstředivá centrifugální čerpadla poháněná benzinovými motory. Výkon těchto stříkaček byl nesrovnatelně větší oproti starým pístovým stříkačkám. Odstředivá čerpadla byla montována přímo na motory automobilů a tak se v okrese České Budějovice již od roklu 1922 objevily první autostříkačky. Jejich rychlá přeprava i s hasiči na značné vzdálenosti (i 40 kilometrů a více), budili úctu, obdiv i respekt. Od počátku třicátých let se začaly vyrábět samostatné kapotované motorové stříkačky, které se sice mohly zapřahat a tahat za automobily. Ještě ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století byly většinou tahány za tzv. předním povozem, na kterém seděli hasiči a celou takovou soupravu ve většině případů tahali stále koně. Pro období meziválečné nesmíme zapomenout na Česko-Budějovickou firmu Kolařík, která vyráběla pro hasiče velice kvalitní hadice. Nejběžnějším typem motorové stříkačky zde v jihočeské oblasti, byl výrobek firmy Mára - Tábor. Ale i Smekal - Praha a Stratílek - Slatiňany. V Čechách tehdy byly i firmy německé a tak české hasičské sbory kupovaly stříkačky i jiné vybavení od českých výrobců a němečtí hasiči od německých výrobců.

S novým, v podstatě převratným pojetím konstrukce hasičského vozu je spjata další meziválečná českobudějovická firma Pártl-Frolík, která vyráběla hlavně žebříky i speciální hasičské. Montovala také lehké přenosné stříkačky, tzv. agregáty, do zadní části povozu taženého koňmi a to již od poloviny dvacátých let dvacátého století. V podstatě to byli předchůdci dnešních dopravních vozidel s vestavěnou stříkačkou, ale konstruované pro koňský zápřah. Tyto agregáty zpočátku vyráběly rakouské firmy. V Čechách takovéto přenosné lehké stříkačky doznaly největšího rozmachu až v padesátých létech dvacátého století a měly označení přenosná stříkačka, zkráceně PS- 6 a PS -8. Zakrátko se pro účely soutěží začaly vyrábět i pro ženy a dorost velice lehké agregáty s označením PS - 2 a PS - 4. Číslice vždy značí výtlak vody v atmosferách z ventilu stříkačky. Na panelu v češnovickém muzeu je ke shlédnutí kapotovaná pojízdná přenosná stríkačka s označením PPS-12 a přepravní automobil AVIA-30 DVS, který jako první v českobudějovickém okrese vlastnil požární sbor v Nových Homolích, již v roce 1969. Panel se stříkačkami končí s českými autocisternami montovanými na podvozky Škoda a Tatra..

V češnovickém muzeu je 40 hasičských a požárnických přileb, z nichž asi 15 kusů reprezentuje jejich vývoj. Kupříkladu přilba která je celá vyrobená z jediného kusu měděného plechu s nízkým hřebenem, představuje jejich počátek. Je tedy z doby, kdy bylo hasičských sborů ještě poskromnu. Výrobou přileb pro hasiče se zabývaly nejrůznější kotlářšké a měditepecké firmy. Okolo roku 1870 se začaly pro hasiče vyrábět přilby klasické černé, s mosazným hřebenem i lemováním okrajů přilby. Poté co hasičských sborů začalo kvapně přibývat, tedy okolo roku 1900 a později, na výrobu přileb pro hasičské sbory se vrhlo více výrobců a to českých i německých. Takovýto typ klasické hasičské přilby byl používán až do válečného období. V období okupace začal být pro hasiče z povolání vyráběn kovový typ přilby s nízkým pochromovaným hřebenem, známý pod názvem vzor 1942. Když okupace skončila, zůstaly zde raznice a další výrobní zařízení na něměcký typ armádních přileb a tak se zde opět rozjela jejich výroba. Stejně tak i výroba kovových předválečných přileb Československé armády, typ zvaný „Bobík“. Do vybavení tehdy již s názvem Místních jednot Českoslovenkého hasičstva (od r.1951) se objevil i sovětský armádní typ přileb který používala i poválečná Československá armáda. A všemi těmito třemi typy kovových armádních přileb v černé barvě, byly od padesátých let vybaveny snad všechny tehdejší hasičské sbory. Poměrně rychle jimi byl nahrazen zmíněný předválečný typ. V roce 1953 došlo k velké změně, kdy Československý svaz hasičstva byl přejmenován na Československý Svaz požární ochrany a dosavadní hasiči byli od nyní zváni požárníci. Kovové přilby samozřejmě lépe chránily hasiče proti pádu předmětů, ale po létech zkušeností s nimi se zjistilo, že jsou nejen těžké, ale při dotyku s elektickým vodičem mohou ohrozit životy požárníků. Od roku 1970 začaly kovové přilby nevyhovovat a tak se do výbavy požárníků dostávaly plastové přilby vyráběné v mnoha tvarech. Leké a jednoduché byly a stále jsou pro požární sport, věrší s hřebenem a širokými okraji, na týlu s koženým lemováním, jsou určeny pro zásah u ohně. Některé zde zmíněné přilby lze shlédnout v češnovickém muzeu. Na přilbách jsou dobové odznaky, které také představují vývoj přilbových i čepicových odznaků od dob rakouskouherska po současnost. Ale nutno se ještě vrátit k přilbám pro velitele, které jsou pochromované, nebo z tzv. čínského stříbra. Lidově stříbrné, s mosaznými zdobenými lícnicemi. V tomto provedení byla nejen taková přilba znakem velitele, ale i distinkce na výložkách, také pochromovaná v praxi nepoužitelná sekyrka a na šňůře zavěšená trubka zvaná povelka. U požáru velitel na své hasiče nekřičel, ale trubkou povelkou a různými pohyby paží dával hasičům nacvičené povely a oni přesně věděli co tím velitel myslí a co mají dělat. Povely u požáru se obešly bez křiku. Ve sbírkách máme takové přilby dvě, a když přijdou děti s rodiči využívají možnost si své ratolesti s takovou hezkou přilbou na hlavě zvěčňit na památku. Této možnosti využívají i dospělí, je to takový bonus při návštěvě hasičského muzea v Češnovicích. K dalším předmětům které v minulosti neodmyslitelně patřili k hasičům, patří i trubka zvaná harcovka, též zvaná horna. Tou vyhlašoval trubač sboru požární poplach ve vesnickém prostředí a k urychlení se zvonilo také na zvon šturmováním, což bylo neobvykle rychlé zvonění. Hasiči v meziválečné a starší době museli mít s místními sedláky smluvený a pojistěný koňský zápřah do stříkačky, neboť jezdili k požárům také v okolních vesnicích. Jezdili i v noci, proto na cestu a k obsluze stříkačky měly různé typy lamp a pochodní, které v našich sbírkách také naleznete. Pracovní stejnokroj starých hasičů byl barvy bílé nebo velmi světlé, v barvě přírodního plátna, z něhož byly tyto stejnokroje zhotoveny. Hlavní význam světlých hasičských pracovních stejnokrojů spočíval v tom, aby byli v zadýmněném požárovišti co nejlépe vidět. Na praní a údržbu to nebyla příliš vhodná záležitost, ale upřednostněn byl život hasičů. Na hlavách měli hasiči již vzpomenuté přilby. Za okupace byl nařízen pracovní stejnokroj v zelené khaki barvě, od roku 1954 z plátna částečně odolného ohni v barvě modré. Na hasičské technice i na distinkcích se vždy objevovala barva červená, která byla a je znakem bojovníků s požáry. Na slavnostních-vycházkových stejnokrojích od nejstarších dob převládala a stále je barva modrá, barva vody s kterou hasiči krotí oheň. Tyto barvy se objevovaly i na hasičských sborových a župních praporech. Sice takový žádný se nám do sbírky zatím nezdařilo získat, ale máme zde tři látkové vyšívané prapory z poloviny padesátých let, jako doklad toho, jak se soutěže požárních družstev nesměle rozbíhaly a jak se od takovýchto praporů pro vítěze okresních i krajských kol zakrátko upustilo, neboť soutěže a požární sport se staly masovou záležitostí. Od poloviny padesátých let se prapory jako trofeje pro vítěze těchto soutěží zmenšili na malé trojcípé vlaječky se zlatým či stříbrným potiskem. Vlaječky byly zavěšeny na pochromovaných žerdích a ty byly vsazeny do mramorového stojanu. Vítězové okresních i krajských soutěžních kol postupovali samozřejmě do vyšších kol, až do celostátní soutěže. To ale nevyhovovalo ostatním, v podstatě stejně dobře vycvičeným soutěžním družstvům a tak aby mohli ještě někde předvést co mají nacvičeno vznikli pohárové soutěže.

Historie požárových soutěží je asi taková, že před rokem 1947 se konala v hasičských sborech tzv. přehlídka připravenosti mužstva. Místní hasičské družstvo jako jediné předvedlo požární útok na nějakou významnou budovu, kupříkladu na návesní kaply či radnici a vodou pak skrápěli střechu, přičemž za jak dlouho to zvládli nikdo neměřil. V roce 1947 se rozběklo v okrese České Budějovice několik pohárových soutěží. Měly název „Soutěž v rozvinování a svinování hadic“, také „Soutěž v dosažení vody“, ale to byl již čas měřený stopkami od startu po dosažení vody z proudnice. V počátku padesátých let se objevilo i několik nočních soutěží. V roce 1950 se rozběhly soutěže s postupem do celostátních kol, tedy zhruba dnešního typu, kdy hlavním ukazatelem je dosažený čas. Vycvičená družstva, která dále nepostoupila, dala vznik novým pohárovým soutěžím. Nejstarší pohárová soutěž tohoto typu v okrese České Budějovice je z roku 1964 s názvem „Putovní kahan dolu Svatopluk Mydlovary“. Od roku 1970 vznikla v Mokrém pohárovka s názvem „Pohár 25. výročí osvobození vlasti“. Po roce 1970 vznikla celá řada podobných pohárovek. Později u řady těchto soutěží dostávali vítězové diplomy a k nim speciální sklářské výrobky i speciální plakety a umělecké výrobky, prezentující konkrétní pohárovou soutěž. V muzeu máme kupříkladu Hlubockého kapra z keramiky, Češnovický sopudek a váleček, briketku ze soutěže Putovní kahan dolu Svatopluk i další.

A co by to bylo za hasičské muzeum, kdyby zde nebyl obraz svatého Floriána, patrona hasičů. Máme zde jeho keramické ztvárnění i olejomalbu. Historie ochránce proti ohni je pravděpodobně taková, že původním ochráncem proti ohni byl v Českých zemích svatý Vavřinec, ke kterému lidé obraceli své prosby za odvrácení požárů. Tomuto světci je zasvěcen kostel v sousedním Pištíně, nebo nedalekých Ledenicích, kam se konali slavné poutě a procesí za odvrácení ničivých požárů. Po bitvě na Bílé Hoře, kdy usedli na český trůn Habsburkové. Ti sebou přinesli z rakouských zemí nového světce proti ohni, svatého Floriána, který se postupně vžil i v českém prostředí. Legenda o něm říká, že se narodil a žil na počátku 3 století n.l. na území dnešního Rakouska, v římském táboře nedaleko dnešního Lince. Stal se setníkem v římské legii, kde pomáhal pronásledovaným křesťanům ve vojsku. Sám také přijal křesťanskou víru a proto byl zajat a mučen, aby se víry zřekl. Třikrát po sobě byl potupně bit provazy a meči naplocho. A jako polomrtvému přivázali těžký kámen na krk a tak byl vhozen do řeky Enže. Tedy nedaleko hranic naší země. V mládí modlitbou údajně zachránil hořící dům. Bývá proto zobrazován jak římský voják ve zbroji s kopím a mečem a obvykle s vědrem z kterého lije vodu na hořící dům, kostel, či město u jeho nohou. Na malbách bývá někdy zobrazován s mlýnským kamenem na paměť toho, že byl vhozen do řeky s těžkým kamenem na krku. Úcta k tomuto světci a ochránci proti povodním a ohni se rychle rozšířila i v Českých zemích a zde jej přijali i hasiči za svého patrona již jako dávno uznávaného světce proti požárům.

Mezi unikáty, které nespatříte v žádných jiných sbírkách nežli u nás v češnovickém muzeu, je kupříkladu plakát z roku 1889 s hasičem v „bojovém“, jak hlídá oheň u jakési tavicí pece a nad ním je nápis v němčině který v překladu zní:“ Ke spokojenosti člověka pracuje oheň, jen když je dobře hlídán.“ Tedy obdoba českého:“Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“. Dalším unikátem je zde i značně rozměrný obraz, olejomalba na plátně, kde je hasič v dýmu, „v bojovém“ s přilbou, na které má odznak s písmeny BB. Za další unikát považujeme zdobený korbel, který v roce 1950 darovali frekventanti prvního kurzu Krajského učiliště požární ochrany svému učiteli a zdejšímu významnému požárníkovi Josefu Buřičovi. Unikátní je i vyznamenání sovětského hasiče za likvidaci černobylské jaderné havárie, podobně tak medaile pro hasiče kterou odměňoval císař František Josef II. hasiče za 25-ti letou činnost. Je zde též plynová maska z roku 1932 s nápisem na štítku: Koncesionář Hejcman, České Budějovice, Radniční ulice č.1. Tento výzmaný hasič měl v podstatě hasičskou výzbrojnu na radnici a v období okupace byl okresním hasičským chemickým náčelníkem. Za významný exponát lze považovat i plastiku s názvem „Československé hasičstvo v odboji“ od inženýra Hrejce, i hasičskou ročenku kterou daroval senátor inženýr Tomáš Jirsa, i medaili vydanou u příležiti otevření hasičského muzea ve Stachách na Prachaticku. Dále je zde řada starých mosazných proudnic, samozřejmě omotaných šňůrami z důvodu aby nechladily hasiče do rukou. Jsou zde masivní těžké hydranty, hadice s vídeňským závitem, dále několik druhů starých, krásně graficky zpracovaných hasičských diplomů, podobně tak plesových pozvánek. Je zde i několik medajlí a odznaků českobudějovického dobrovolného hasičského sboru, ale i jiných hasičských sborů z celého okresu. Ke shlédnutí je zde dále několik stovek hasičských odznaků a medajlí, odborností i odznaků z okolních států. Zajímavá je sbírka asi 40-ti starých hasicích přístrojů, hasičské vlaječky, požární ochrana na zápalkách, různé ruční džberové stříkačky, papírové „Luftčus“ vědro na písek z období okupace, různé typy plynových masek, makety požárních vozů a techniky a řada dalších předmětů souvisejících s hasiči a požárníky. Pro dokreslení historie nutno dodat, že v roce 1990 došlo ke změně a Český svaz požární ochrany byl změněn na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a požárníci jsou opět hasiči.

Hasičské a obecní muzeum Češnovice

Muzeum je umístěno ve společenském a kulturním centru v Češnovicích. Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v rámci opatření: IV.1.2. Realizace místní rozvojové strategie "Květy, plody a lidé zahrady jižních Čech, reg. č. 10/010/41200/147/001095". Termín realizace projektu prosinec 2009 - únor 2011. Hasičské muzeum v Češnovicích bylo slavnostně otevřeno 31.7.2011. Muzeum má za úkol shromažďovat a uchovávat staré hasičské předměty pro budoucnost, aby se veřejnost i badatelé mohli poučit o jejich vývoji. Na poměrně malé ploše je řada exponátů.

Více

13.10.2018

Slavnostní otevření muzea

Slavnostní otevření muzea

Slavnostní otevření muzea

Detail

13.10.2018

Výročí hasičského sboru Sedlec r.2014

Výročí hasičského sboru Sedlec r.2014

Výročí hasičského sboru Sedlec r.2014

Detail

13.10.2018

Předměty muzea na výstavě v Plástovicích r.2015

Předměty muzea na výstavě v Plástovicích r.2015

Předměty muzea na výstavě v Plástovicích r.2015

Detail

13.10.2018

Předměty muzea na výstavě v Č. Budějovicích r.2014

Předměty muzea na výstavě v Č. Budějovicích r.2014

Předměty muzea na výstavě v Č. Budějovicích r.2014

Detail

13.10.2018

Muzeum a poháry v hostinci před rokem 2015

Muzeum a poháry v hostinci před rokem 2015

Muzeum a poháry v hostinci před rokem 2015

Detail

Fotogalerie

13.10.2018

Slavnostní otevření muzea

Slavnostní otevření muzea

Slavnostní otevření muzea

Detail

13.10.2018

Výročí hasičského sboru Sedlec r.2014

Výročí hasičského sboru Sedlec r.2014

Výročí hasičského sboru Sedlec r.2014

Detail

13.10.2018

Předměty muzea na výstavě v Plástovicích r.2015

Předměty muzea na výstavě v Plástovicích r.2015

Předměty muzea na výstavě v Plástovicích r.2015

Detail

13.10.2018

Předměty muzea na výstavě v Č. Budějovicích r.2014

Předměty muzea na výstavě v Č. Budějovicích r.2014

Předměty muzea na výstavě v Č. Budějovicích r.2014

Detail

13.10.2018

Muzeum a poháry v hostinci před rokem 2015

Muzeum a poháry v hostinci před rokem 2015

Muzeum a poháry v hostinci před rokem 2015

Detail

Otevírací doba

Muzeum nemá pevnou otevírací dobu, ale prohlídky a konzultace lze dohodnout na e-mailové adrese: caletkajan@seznam.cz.